Emancipace národů - 19. století
Volání po sjednocení Německa
od roku 1815 - studentské spolky na německých univerzitách - myšlenka sjednoceného Německa
Po vlně atentátů úřady spolky zakázaly. Vylučování studentů i profesorů, zavedení cenzury.
Nepokoje v Německém spolku (inspirované francouzskou revolucí 1830) rozehnali vojáci.
1834 - vznik celního spolku - odstranění vnitřního cla v Německém spolku (jediný úspěch snah)
Volání po sjednocení Itálie
| po roce 1815: | severní Itálie - Habsburkové |
| Sicílie a jižní Itálie - španělští Bourbonové | |
| střední Itálie - papežský stát | |
| Sardinské království - jediný samostatný stát Italů |
Karbonáři (scházeli se v uhelných skladech) - tajný spolek
1820 - povstání za sjednocení Itálie - po zásahu Svaté aliance (bylo i na území habsburské monarchie) bylo potlačeno
Karbonáři byli uvězněni nebo odešli do emigrace.
Červencová revoluce ve Francii
1824 - králem Karel X. (mladší bratr zemřelého Ludvíka XVIII.) - postupné utužování absolutismu
tažení do Alžíru - nová kolonie - snaha odvést pozornost nespokojených Francouzů
červenec 1830 - král rozpustil sněmovnu - vypuklo ozbrojené povstání v Paříži
sesazený Karel X. uprchl - králem zvolen Ludvík Filip (vedlejší větev královského rodu)
konstituční monarchie zachována
Původně liberální Ludvík Filip se po pokusu o atentát roku 1835 postupně stával konzervativnějším a neoblíbeným.
Rusko
po porážce Napoleona - jedna z evropských mocností
snahy o ovládnutí Balkánu - černomořské úžiny Bospor a Dardanely - přístup do Středozemního moře
války s Osmanskou říší - pod záminkou ochrany pravoslavných křesťanů před osmanskými Turky
Turci sice vítězili, ale Rusko posunulo hranice až na Dunaj.
Za napoleonských válek se setkali ruští vojáci - vzdělaní důstojníci s jinou realitou v Evropě - doma pak zakládali tajné spolky - plány na atentát na cara Alexandra I. Ten ale dříve, v listopadu 1825 zemřel - v prosinci (děkabr) povstání, nová prozatimní vláda - vypracovávala se ústava (zrušení samoděržaví, nevolnictví...) Nový car Mikuláš I. ale povstání děkabristů tvrdě potlačil - popravy, vyhnanství na Sibiř - a poměry v Rusku zůstaly.
Polsko
Část Polska patřící po vídeňském kongresu Rusku - vyhlášeno polské království - personální únie - společný panovník
V Polsku moc cara omezovala ústava a šlechtický sněm - car Mikuláš I. nerespektoval
1830 - zprávy o francouzské revoluci - povstání ve Varšavě - sesazení Mikuláše z polského trůnu
Ruská armáda povstání krvavě potlačila. Car pak omezil polskou ústavu, zavřel vašavskou univerzitu, rozpustil polské vojsko - utužení režimu a silná rusifikace.
Šok z potlačení polského postání byl zklamáním pro panslavisty a rusofily i v českých zemích.
Balkán
Po úspěchu Osmanské říše v 16. století (ovládnutí Uher, Středomoří, dobývání Vídně) - v 17. století úpadek (sultán Mahmud II. - opatrné reformy)
Rakousko i Rusko získaly nazpět svá území - Osmanskou říši podpořila Velká Británie a Francie (přístup ke koloniím v Asii)
Balkánské národy - nejednotnost až nepřátelství (pravoslavní, katolíci, protestanti, muslimové)
Srbsko
Srbské knížectví od 15. století pod osmanskou nadvládou
po roce 1800 začala povstání - podpora Ruska - částečná samospráva - boj dvou rodů ale Srby oslabuje
1829 - Rusko vyjednalo autonomii Srbska (po rusko-turecké válce)
1878 - samostatnost Srbska
Řecko
Bohatí řečtí obchodníci - ovládáli obchod ve Středomoří - privilegia, byli i vysoké státní úřady (nenávist ostatních)
výhoda kontaktů se zahraničím - popularita „kolébky evropské kultury“
1821-1829 řecké povstání - v čele řečtí obchodníci - boje i na moři (kapitánka Laskarina Boubulina)
Alexandros Ypsilantis - ruský generál - vpád ze severu na Balkán (vyvolal povstání)
Pomoc velmocí - Velká Británie, Francie - zničení turecké flotily (1827 bitva u Navarina)
Rusko-turecká válka na balkáně - 1829 ukončena drinopolským mírem
Černomořskými úžinami pak mohly proplouvat obchodní lodě všech států.
1830 - na nátlak velmocí - samostatnost Řeckého království, definitivně až 1932 (Konstantinopolská smlouva)