Kyseliny
Kyseliny jsou látky, jejichž molekuly se ve vodě rozkládají a uvolňují vodíkové kationty (kladně nabité ionty vodíku - zkratka H+. Vznikají odtržením elektronu z atomu vodíku, tzn. jedná se ve většině případů vlastně o pouhý proton).
Za kyselinu je tradičně považována látka, jejíž vodný roztok má hodnotu pH nižší než 7 (Látky s vyšším pH než 7 jsou považovány za zásady).
Některé kyseliny jsou tak slabé, že jsou poživatelné. Jiné jsou tak silné, že poleptají kov.
Dělení kyselin: kyslíkaté /bezkyslíkaté (podle přítomnosti atomu kyslíku v aniontu) - organické/anorganické
Názvosloví - HF - kyselina fluorovodíková / H2SO4 - kyselina sírová
oxidační č. atomu kyselinotvorného prvku | vzorec | název kyseliny |
CIV | H2CO3 | kyselina lhličitá |
NV | HNO3 | kyselina dusičná |
SVI | H2SO4 | kyslina sírová |
Nejznámější kyseliny:
Kyselina mravenčí
HCOOH - Při kousnutí mravenec vylučuje do rány pálící tekutinu obsahující tuto nejjednodušší organickou kyselinu. Jedná se o bezbarvou kapalinu s charakteristickým mírně dráždivým zápachem. Má široké uplatnění např. v textilním a papírenském průmyslu, ve výrobě léků, plastů nebo insekticidů či konzervačních látek. Kyselina mravenčí je obsažena také v kopřivách a v jedu včel.
Kyselina octová
CH3COOH - Jednou z metod použití kyselin v potravinářství je nakládání určitých produktů do slabého kyselého nálevu. Zelenina, např. cibule, paprika, okurky se nakládá do nálevu obsahujícího ocet - kyselinu octovou. Ta hubí bakterie a chrání tak potraviny před zkažením.
Žaludeční kyselina
Aby mohlo být jídlo stráveno, vylučuje žaludek trávící enzymy a kyselinu chlorovodíkovou. (bezbarvá kapalina, při vyšších koncentracích má nepříjemný, ostrý a dráždivý zápach. Vzniká rozpuštěním plynného chlorovodíku HCl ve vodě: HCl + H2O → H3O+ + Cl- ) V koncentrované podobě tato kyselina propálí díru do kovového plátu. V žaludku je zředěná, ale přesto natolik silná, že například popálí koberec. Proto jsou vnitřní stěny žaludku pokryty ochranou vrstvou zabraňující jejich poškození.
Kyselina citronová
C6H8O7 - Slabá kyselina nacházející se v citrusových plodech. Je přírodní konzervační látkou a používá se jako dochucovací prostředek jídel a nealkoholických nápojů. Nachází v různých druzích ovoce a zeleniny, nejvíce v citronech a limetkách (až 8 % hmotnosti sušiny).
Kyselina sírová (vitriol)
H2SO4 - Jedna z nejznámějších a také nejdůležitějších průmyslově vyráběných kyselin. Používá se při výrobě průmyslových hnojiv, chemikálií, plastů, léčiv, barviv, v papírenském a textilním průmyslu a mnoha dalších odvětvích. Kyselina sírová tvoří dva typy solí: sírany a hydrogensírany.
Kyselina dusičná
HNO3 - Významná silná minerální kyselina, bezbarvá kapalina, která se na světle a vzduchu za pokojové teploty rozkládá na kyslík, oxid dusičitý a vodík (4HNO3 → 4NO2 + O2 + 2H2O).
Má velké upotřebení v průmyslu (výroba výbušnin, dusíkatých hnojiv, barev a laků, léků a různých organických sloučenin. V chemickém průmyslu a raketové technice se používá jakookysličovadlo.)
Kyselina fosforečná (trihydrogenfosforečná)
H3PO4 - Používá se při zpracování ropy, při úpravě kovů i při výrobě nealkoholických nápojů (označení E338, obsahuje ji například Coca-Cola) a při výrobě zubních tmelů. Sloučeniny kyseliny fosforečné mají zásadní význam pro život buněk organizmů.
Lučavka královská (aqua regia neboli královská voda)
směs koncentrované kyseliny dusičné (HNO3) a kyseliny chlorovodíkové (HCl) v poměru 1:3
Dýmavá žlutohnědá kapalina používaná pro rozpouštění obtížně rozpustných prvků, vzácných (královských) kovů, až do roku 1997 byla jediným známým rozpouštědlem zlata.
Zajímavost - Za 2. světové války, během německé invaze do Dánska v lučavce královské maďarský chemik George de Hevesy rozpustil dvě zlaté Nobelovy ceny pro Maxe von Laue a Jamese Francka, aby je nacisté neukradli. Roztok položil na polici ve své laboratoři v Institutu Nielse Bohra. Po válce se vrátil, našel roztok neporušený a vysrážel z něj zlato zpět. Nobelova společnost pak znovu odlila medaile z původního zlata.