Napoleon I. Bonaparte

Slavné napoleonské bitvy:

1805 - porážka u Trafalgaru (admirál Nelson)

1805 - vítězství u Slavkova         (bitva tří císařů, František II.         a car Alexandr I.)

1812 - začátek tažení do Ruska

1813 - porážka u Lipska              (bitva tří národů)

1815 - porážka u Waterloo

(1769 - 1821) francouzský vojevůdce, státník a císař

Narodil se na Korsice v rodině chudšího šlechtice a úředníka. Začal studovat ve francouzkých vojenských školách a v 16 letech, po smrti otce, převzal starost o rodinu a vstoupil jako podporučík do armády. Proslavil se se jako dělostřelecký důstojník při dobytí pevnosti Toulon (1793) a byl povýšen na generála.

V roce 1795 v Paříži potlačil royalistické povstání a převzal velení nad armádami. Stal se hlavním ze tří vládnoucích konzulů. Roku 1804 přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř stálého válčení podržel až do roku 1814, kdy byl po tragickém tažení do Ruska vojsky VI. spojenecké koalice nakonec zatlačen až k Paříži a vlastními maršály přinucen abdikovat a poslán do vyhnanství na ostrov Elba. Odkud po necelém roce uprchl a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Mezinárodně izolované obnovené císařství nepřežilo více než 100 dní, a Napoleonovy snahy skončily porážkou v bitvě u Waterloo. Poté abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena, v 51 letech zemřel.

Za svůj život Napoleon svedl okolo 60 bitev (více než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a Suvorov dohromady).

Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v novou občansky uspořádanou společnost. Provedl reformu státní správy a vydal nový občanský zákoník, který se stal vzorem i pro další evropské země a dodnes tvoří základ francouzského práva.

Tažení do Egypta bylo velikým přínosem pro vědu a kulturu (nález Rossetské desky, rozluštění hyeroglyfů ...)

Památkou na jeho panování je ale i více než milion francouzských občanů, padlých na evropských bojištích.

První starší manželku Joséphine de Beauharnais si vzal kvůli společenskému vlivu. Jako císař se později rozvedl a opět kvůli politice si vzal rakouzskou arcivévodkyni Marii Luisu Habsbursko-Lotrinskou.