Španělská občanská válka
Španělsko po 1. světové válce - vleklá společenská i hospodářská krize
radikalizace obyvatelstva, stávky, násilnosti,
politické vraždy, drancování kostelů a klášterů
16. února 1936 vypsány volby - úspěch levice sdružené do Lidové fronty
nová vláda nestabilní - zákaz fašistické strany Falanga - násilí se ještě více zhoršovalo
17. července 1936 - povstání ve Španělském Maroku - začátek občanské války
v čele povstalců generálové - Francisco Franco y Bahamonde
povstání se šíří po celém Španělsku
nová republikánská vláda rozpustila armádu a vydala zbraně dělnickým milicím
Frankisté - podpora nacistickým Německem (Legie Kondor) a Itálií
Republikáni - podpora SSSR a levicovou veřejností - Interbrigadisté
slavní dobrovolníci - Ernest Hemingway, George Orwell
(heslo: U Madridu se bojuje za Prahu.)
velmi kruté boje, vzájemné vraždění civilistů „špatné strany“
(hned na počátku války bylo dle odhadů povražděno přes 50 000 lidí)
- vražda básníka Federica García Lorcy frankisty
- vyvraždění osazenstva barbasterského semináře republikány
- obléhání Madridu (heslo: No pasarán - Neprojdou!) - interbrigadisté ho ubránili
- frankisté dobyli po velké bitvě Malagu
- bombardování Guerniky - německá Legie Kondor
jaro 1937 - tlak Společnosti národů proti vměšování se (odchod interbrigadistů)
- papež Pius XI. - encykliky odsuzující fašismus i komunismus
- odsouzení krutostí a vraždění katolíků republikány
28. srpna - Vatikán uznal Franca jako legitimního představitele Španělska
republikánská moc se postupně rozpadá
začátek 1938 - zlomen poslední odpor republikánů (Madrid, Valencie)