Zámek Slatiňany
Město Slatiňany naleznete na úpatí Železných hor, nedaleko města Chrudim. První písemná zmínka o Slatiňanech je z roku 1294, kdy zde na skále nad řekou Chrudimkou stála dřevěná gotická tvrz.
Na konci XVI století koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Následovala řada dalších vlastníků a největšího rozkvětu doznalo panství v letech, kdy je vlastnila knížecí rodina Auerspergů. Když slatiňanští Auerspergové vymřeli po meči, získal zámek Dr. Josef František Trauttmansdorff. Jeho majetek byl po druhé světové válce v roce 1945 Benešovými dekrety vyvlastněn.
Uvolněné stáje byly využity v srpnu roku 1945 pro starokladrubské vraníky regenerované Prof. Františkem Bílkem a budova zámku byla od roku 1950 využita pro účely hipologické expozice. Hipologie je věda o koních. Kromě vědeckých exponátů zde mají historická sedla a postroje a také mnoho obrazů s jezdeckou tématikou. Od roku 2011 se do Slatiňan postupně navrací i původní zámecký inventář.
Za zámkem je rozsáhlý anglický park s romantickým jezírkem. Najdeme zde i Myslbekovu studii koně pro jezdeckou sochu svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. V zámeckém parku je i výběh pro stádečko koní Převalského.
V lese nad parkem je na skále dětský Kočičí hrádek - miniatura hradu, kterou koncem devatenáctého století nechala v lese za slatiňanským parkem postavit kněžna Vilemína Auerspergová. Hrádek vzbuzuje mezi současnými návštěvníky hlavně dětmi stejné nadšení, jako u malých potomků rodiny Auerspergů.
Hřebčín Slatiňany
Dostihové koně v tomto hřebčínu chovali již Auersperkové. Ti v letech 1898-1901 vystavěli hřebčín pro dostihové koně a koně pro perfosní hony.
Hřebčín Slatiňany je dnes chovnou stanicí vraníků českého plemena starokladrubských koní. Je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem. Ve Slatiňanech chovají starokladrubské vraníky, v Kladrubech nad Labem bělouše. Toto plemeno má historické kořeny v době Rudolfa II. a po dlouhá staletí sloužilo jako zdroj kočárových koní pro rakouský císařský dvůr. Jde o unikátní plemeno, které je dnes chováno v tomto rozsahu jen v České republice.
Chov starokladrubských koní byl téměř zničen úsilím československého státu po roce 1918, kdy bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Do roku 1931 se chov podařilo téměř zničit rozprodejem a převody chovného stáda. S regenerací chovu začal až profesor František Bílek ve 40. letech. Podle mnoha odborníků na poslední chvíli. K regeneraci museli být využiti zčásti i koně jiných plemen. Od roku 2001 je kmenové stádo bílých starokladrubských koní (a hřebčín Kladruby) národní kulturní památkou.