Zvukové jevy
Abychom slyšeli zvuk, musí existovat:
zdroj zvuku (chvějící se těleso) / prostředí, kterým se zvuk šíří (nelze ve vakuu) / zdravý sluch
Rozeznáváme dva druhy zvuků:
- zvuk vzniká nepravidelným chvěním tělesa - vnímáme jej jako hluk (vrzání, šramot, šustění, hukot a praskot)
- kmitání zdroje zvuku je pravidelné - vnímáme tón (hudební zvuk, např. komorní a - kmitočet 440 Hz)
Kmitočet (frekvence) - počet pravidelných změn za 1 sekundu (jednotka herz - značka Hz) - určuje výšku tónu. Čím větší je frekvence, tím je tón vyšší.
Barva tónu je určena časovým průběhem.
Zvuk je podélné vlnění s frekvencí od 16 Hz do 20 kHz. Podélné vlnění s frekvencí větší než 20 kHz se nazývá ultrazvuk (netopýří orientace, používá se i v technice a v lékařství). Podélné vlnění s frekvencí nižší než 16 Hz se nazývá infrazvuk (slyší jej např. sloni).
Zvuk se šírí plyny, kapalinami i pružnými pevnými látkami. Rychlost zvuku ve vzduchu je 340 metru za sekundu. V kapalinách a v pevných látkách je rychlost zvuku větší (ve vodě 1 460 m/s, v ledu 3 300 m/s, v oceli 5 000 m/s, ve skle 5 200 m/s).
Zvuk se může odrážet a ohýbat. Odraz zvuku od velkých ploch způsobuje ozvěnu. Zvuk také může být pohlcován.
Intenzita - hlasitost zvuku je dána hladinou intenzity zvuku (jednotka - decibel, značka - dB)
0 dB - ticho - práh slyšení
20 dB - šum listí - odpočinek
60 dB - hlasitý hovor
80 dB - motocykl, stroje - dlouhodobě poškozuje sluch
130-140 dB - letadlo, raketa - práh bolesti