1. kapitola
Velké překvapení
Byl teplý červnový den. Blížil se konec školního roku. Patnáctiletá Chloe Loveová, oblečená do modré sukně, tyrkysové halenky s krátkým rukávem a bílých sandálů, si prohrábla oříškově hnědé vlasy až na ramena a nervózně se podívala za sebe. Po její nejlepší kamarádce Salmě Greenové však nebylo ani vidu, ani slechu a vyučování mělo brzy začít. Ještě jednou se otočila a zamířila ke vchodu do školy. Když vešla do třídy, čekala u její lavice plavovlasá dívka s očima jako len. Chloe ji okamžitě poznala, byla to Olivia, vůdkyně třídních barbinek. „ Cože? Dneska jsi přišla sama? Ale co, určitě budete pořád spolu dneska odpoledne,“prohlásila, když k ní Chloe došla.
„Hlouposti. Salma má sice dneska službu u koní, to ale neznamená, že pojedu taky. Musím napřed přemluvit mamku, aby mě vzala s sebou, až tam pojede. Víš přece, že tam bude jako veterinářka, “ odpověděla Chloe, vyndala si učebnice z tmavě modré aktovky a Olivii okázale ignorovala. Ta zamířila ke své lavici, naposledy šlehla po Chloe poněkud vzteklým pohledem a čekala s ostatními na začátek vyučování. Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešla dívka s dlouhými zrzavými vlasy a tmavýma očima. Na sobě měla světle zelené tričko, černé džíny a žluté tenisky. Salma došla k lavici, kde seděla Chloe. Jakmile si vyndala věci ze žluté školní brašny, ozval se pronikavý hlas zvonku.
Proč jsi dneska přišla pozdě?, zeptala se Chloe, když s kamarádkou odcházela po vyučování ze třídy. Totiž to bylo tak, líčila Salma, když jsem se probudila, bylo za pět minut osm. Bleskově sem se zchystala a protože mi školní autobus samozřejmě ujel, šla sem pěšky. No…a jelikož bydlím hodně daleko byl malý zázrak, že jsem to stihla ještě před zvoněním. Když dívky došly před školu, Salma prohlásila: Jo, prosím tě, mamka si mě dneska vyzvedne u školy, a pak pojedem nakoupit. Po chvíli, která dívkám připadala jako celá věčnost, zastavilo před školou policejní auto. Vystoupila z něj atraktivní paní s rezavými vlasy na mikádko. Policistka došla až k nim a řekla: Nemám moc času.
Jo, to vidím mami, jinak bys přece nepřijela služebním autem, skočila jí do řeči Salma.
Dobrá, pokračovala nervózně paní Greenová, naskoč si, ať to stihneme. Salma si nasedla na místo vedle řidiče a zamávala kamarádce na rozloučenou. Chloe ještě dlouho pozorovala odjíždějící auto. Teprve až jí zmizelo z dohledu, vypravila se domů.
Doufám, že už bude mamka doma, pomyslela si Chloe, když stála před domem. Došla až ke dveřím a vzala za kliku, bylo však zamčeno. „Co ji mohlo tak zdržet?“,zeptala se v duchu sama sebe, zatímco odemykala.
Asi po půl hodině, když měla hotové všechny úkoly, se ozval rachot klíče v zámku. Chloe vyskočila ze židle ve svém pokoji a vyběhla do předsíně. Ahoj mami, co to zpoždění?, zavolala ode dveří.
Víš, začala paní Loveová, bezděčně si rukou pročísla polodlouhé černé vlasy a pokračovala, už jsem chtěla vyrazit domů, když mi zazvonil telefon. Zvedla jsem to a hned jsem pochopila, že jde o další případ. Sedla jsem do auta a jela jsem tam, proto jsem se dostala domů až teď.
Jo mami, můžu jet s tebou dneska ke koním? Salma má totiž službu a ráda bych se s ní viděla, zaprosila Chloe.
Dneska bohužel ne, protože tam za chvíli musím být a ani nevím, jestli máš hotové úkoly, odpověděla paní Loveová. Ale jo ty mám, napsala sem je, než si přišla, smlouvala Chloe.
Noo…málem bych zapomněla, dneska mi volala tvoje teta Hellen Kennedyová, začala paní Loveová. Kdo?
Tátova sestra. Říkala, že je prý tady a ráda by si s tebou dneska odpoledne dala schůzku. A tady máš adresu, dodala paní Loveová a podala dceři lísteček papíru. Jo a teď už fakt musím jet, řekla při pohledu na hodinky. Chloe vyběhla ven a zavolala za ní: Mami, vyřiď Salmě, že se zítra uvidíme u koní.
Dobrá, odpověděla paní Loveová, zatímco otevírala vrata od garáže. Chloe dlouho sledovala maminčino tmavě zelené auto, teprve když jí zmizelo za rohem, podívala se na papírek s adresou a vyrazila.
Jakmile došla na místo, zůstala stát a překvapením chvíli nebyla schopna pohybu. Byla před luxusním béžovým domem. Překonala prvotní šok a vešla dovnitř. Musela projít ještě několika kontrolami, než
se dostala do přepychově zařízeného pokoje. Za chvíli se objevila elegantní dáma s krátkými
oříškově hnědými vlasy, oblečená ve vínovém kostýmku. Došla až k ní a sedla si naproti Chloe. Ahoj, pozdravila.
Dobrý den..é..tedy ahoj, vykoktala Chloe a hned se za to na sebe trochu zlobila,
ale Hellen to očividně nevadilo. Chvíli si povídaly, aby se trochu poznaly, vždyť se viděly poprvé. Pamatuješ si na tátu?, zeptala se Hellen. Chloe to zaskočilo víc, než dala najevo, když odpovídala: Moc ne. Je to hodně dávno, co se stala ta autonehoda
a mamka o něm od té doby příliš nemluvila. Nakonec jsem se jí přestala vyptávat, chtěla jsem, stejně jako ona, na něj zapomenout. Ale z toho mála, co o něm říkala,
si vzpomínám, že byl z Cornandie. Kde to je?
Někde v Evropě, vysvětlila jí teta a pokračovala: Nancy, tvoje maminka, měla jedno tajemství, které ti neřekla. Tvůj tatínek Thomas Kennedy byl korunní princ Cornandie.
Týjo, vydechla ohromeně Chloe, to znamená, že jsem princezna. Na to se rozloučily a celou cestu domů se Chloe pokoušela nějak vyrovnat s tou šokující novinou.